Nepřerušuj mne, Pane, modlím se.

?Otče náš, jenž jsi na nebesích...?

Ano, tady jsem.

Prosím Tě, nepřerušuj mne, modlím se.

Ale Tys mne volal.

Já že jsem Tě volal? Nevolal jsem Tě. Modlím se ?Otče náš, jenž jsi na nebesích...?

Vidíš, zase jsi mne volal. Řekl jsi ?Otče náš, jenž jsi na nebesích...?
Tady jsem, co chceš?

Ale já nic nechci. Víš, já jenom říkám svoji denní modlitbu. Vždycky říkám modlitbu Páně. Dělá mi to dobře, jako bych udělal nějakou práci.

Tak dobře, pokračuj.

?Posvěť se jméno Tvé...?

Počkej, co tím myslíš? Co to znamená ?posvětit??

To znamená... to znamená... ach, to je bída... já nevím, co to znamená. Jak to mám vědět? Je to prostě část modlitby. Co to tedy znamená?

To znamená vzdát čest, svatost, slávu.

Tomu rozumím. Nikdy jsem na to nemyslel, co to znamená. ?Přijď království Tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi...?

Opravdu to tak myslíš? Co uděláš?

Co udělám? Nic. Domnívám se, myslím jen, že by bylo dobré, kdybys řídil všechno tady dole, jako řídíš tam nahoře.

Řídím Tebe?

No, chodím do kostela.

To není to, na co se Tě ptám. Co Tvá žádostivost, Tvá zlost? Víš přece, že s tím máš opravdu trápení a potíže. A pak - jak užíváš svých peněz? Všechno jen pro sebe. A jaké knihy čteš?

Přestaň mi vyčítat. Jsem stejně tak dobrý, jako kdokoli z ostatních pokrytců v kostele.

Promiň, myslel jsem, že jsi prosil, aby se stala má vůle. Má-li se stát, musí to začít u těch, kdo se za to modlí, jako například Ty.

No dobrá. Vím, že nejsem dokonalý, že mám nějaké slabosti. Teď, když jsi se o tom zmínil, asi bych mohl jmenovat ještě další věci.

I já bych mohl.

Nikdy jsem o tom moc nepřemýšlel. Až nyní. Ale skutečně bych rád zanechal některé ty věci. Víš, byl bych opravdu rád osvobozen.

Výborně. Konečně se někam dostáváme. Budeme spolupracovat. Ty a já. Můžeme opravdu dosáhnout nějaké vítězství. Jsem na Tebe hrdý.

Podívej, Pane, potřebuji skončit. Tohle trvá déle než obvykle. ?Chléb náš vezdejší dej nám dnes...?

Potřebuješ vynechat chleba. Máš nadváhu tak, jak jsi.

Ale počkej, co to? Dnes je den kritiky? Konám tu svoji náboženskou povinnost, Ty mne přerušíš, připomeneš mi mé slabosti...

Modlitba je nebezpečná věc. Víš, mohla by způsobit změnu. To je to, co se Ti pokouším objasnit. Volal jsi mne a teď jsem tu. Už to nelze změnit. Pokračuj v modlitbě. Zajímá mne další část Tvé modlitby.

(pauza, vzdech...)

No pokračuj!

Bojím se toho.

Bojíš se? Čeho se bojíš?

Vím, co řekneš.

Zkus to a uvidíš.

?A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům...?

Copak je s Honzou?

Vidíš, věděl jsem to, že ho připomeneš. Proč mne, Pane, pomlouval? Ošidil mne o peníze. Nikdy nezaplatil, co byl dlužen. Přísahal jsem, že se mu pomstím.

Ale Tvá modlitba - co s Tvou modlitbou?

Nemyslel jsem to tak.

Dobře, aspoň jsi upřímný. Ale není to tak lehké, nosit to břemeno hořkosti v sobě, viď?

To není, ale bude mi lépe, až mu oplatím. Ó mám dobrý plán, co Honzovi udělám. Bude si přát, aby mi nikdy neublížil.

Nebude Ti lépe. Bude Ti hůř. Odplata není sladká. Pomysli, jak už nyní jsi nešťastný. ...Ale já to všechno mohu změnit!

Můžeš? Jak?

Odpusť Honzovi. Pak odpustím já Tobě. Potom nenávist a hřích bude Honzovým problémem a ne Tvým. Můžeš ztratit peníze, ale budeš mít pokoj v srdci.

Ale, Pane, já nemohu Honzovi odpustit.

Pak já nemohu odpustit Tobě.

Ach, Ty máš pravdu, Ty máš vždycky pravdu. A já nyní chci mít pořádek s Tebou víc, nežli oplatit Honzovi. (pauza, vzdech...) Tak dobře. Odpouštím mu! Pomoz mu nalézt správnou cestu v životě, Pane. Musí být strašně nešťastný, když na to nyní myslím. Každý, kdo dělá takové věci jako on, musí být vnitřně rozerván. Nějak - prosím Tě - ukaž mu nějak správnou cestu.

To je ono! Nádherné! Jak se cítíš?

Hm, dobře, ne špatně. Vůbec ne špatně. Skutečně, cítím se ohromně. Víš, myslím, že dnes poprvé po dlouhé době nemusím večer jít spát s napětím. Možná, že od nynějška už nebudu tak unavený. Nemohl jsem ani spát.

Neskončil jsi modlitbu, pokračuj.

Ó ano. ?A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého...?

Výborně! To právě učiním. Jen nechoď tam, kde můžeš být pokoušen.

Co tím myslíš?

Netoulej se nikde, kde jsi vystavován špatným vlivům. Změň některá svá přátelství. Někteří z Tvých tzv. přátel Tě začínají ovlivňovat. Než se naděješ, zapletou Tě do špatných věcí. Nedej se oklamat. Říkají, že je to legrace, ale pro Tebe by to byla zkáza. Neužívej mne pak jako svá zadní vrátka.

Nerozumím.

I rozumíš. Udělal jsi to už mockrát. Byl jsi přistižen ve špatné situaci, dostával ses do těžkostí a pak jsi utíkal ke mně: ?Pane, pomoz mi z toho, slibuji Ti, že už to neudělám?. Vzpomínáš si na některé z Tvých ujednání, která jsi se pokoušel se mnou uzavřít?

Ano. A stydím se, opravdu se stydím.

Na které ujednání si vzpomeneš?

No, když mne ta sousedka viděla vycházet z hospody. Řekl jsem matce, že jdu něco koupit. Vzpomínám si, že jsem Ti řekl: ?Pane Bože, prosím Tě, dej, ať neřekne matce, kde jsem byl. Slibuji Ti, že budu každou neděli v kostele.?

Ona to Tvé matce neřekla, ale Ty jsi nesplnil svůj slib, že?

Lituji toho, Pane. Opravdu. Až do nynějška jsem si myslel, že modlitba stačí. Nečekal jsem, že bys takhle odpovídal.

Pokračuj a skonči svou modlitbu.

?Neboť Tvé je království i moc i sláva navěky. Amen.?

Víš, co by mne oslavilo, co by mne skutečně obšťastnilo?

Nevím. Ale rád bych to věděl. Teď bych Ti chtěl udělat radost. Nyní vidím, jak by to bylo dobré, opravdu jít za Tebou.

Právě jsi odpověděl na moji otázku.

Ano, odpověděl?

Ano. To, co by mne oslavilo, je mít takové lidi, aby mne opravdu milovali a následovali. Vidím, že se to nyní děje mezi námi. Teď, když některé z těch starých hříchů vyšly najevo a byly odstraněny, ani nevíš, co všechno můžeme spolu vykonat.

Pane, dej se do toho. Udělejme něco ze mne!

Ano, udělejme!

(přeloženo z angličtiny)