V břiše těhotné ženy se ocitla tři embrya. Jedno z nich bylo malým věřícím, druhé malým pochybovačem a třetí malým skeptikem.

Malý pochybovač se táže: ?Věříte v život po porodu??

Malý věřící: ?Ano, samozřejmě, je přece zcela jasné, že život po porodu existuje. Náš život tady je jen proto, abychom rostla a abychom se připravila na život po porodu, abychom byla dost silná na to, co nás čeká.?

Malý skeptik: ?To je blbost, žádný život po porodu přece neexistuje. Jak by měl takový život vůbec vypadat??

Malý věřící: ?Ani já to přesně nevím, ale určitě tam bude mnohem více světla než tady. A možná dokonce budeme běhat a jíst ústy.?

Malý skeptik: ?To je úplný nesmysl. Běhat, to přece nejde. A jíst ústy, to je úplně směšná představa. Máme přece pupeční šňůru, která nás živí. A mimo to je nemožné, aby existoval život po porodu, protože pupeční šňůra je tak krátká už teď.?

Malý věřící: ?Určitě je to možné, jen bude všechno kolem jinak, než jsme tady zvyklí.?

Malý skeptik: ?Vždyť se ještě nikdo zpoza porodu nevrátil. Porodem prostě končí život! A vůbec, život je jedno velké trápení v temnu.?

Malý věřící: ?Připouštím, že přesně nevím, jak bude život po porodu vypadat, ale v každém případě pak uvidíme maminku a ona se o nás postará.?

Malý skeptik: ?Máma?! Ty věříš na mámu? A kde má jako být??

Malý věřící: ?Vždyť je všude kolem nás. Jsme a žijeme v ní, prostřednictvím ní. Bez ní nemůžeme existovat.?

Malý skeptik: ?To je pěkná hloupost! Z nějaké mámy jsem ještě neviděl ani kousíček, takže je jasné, že nemůže existovat.?

Malý věřící: ?Někdy, když jsme úplně zticha, můžeš zaslechnout, jak zpívá, nebo cítit, jak hladí náš svět. Pevně věřím tomu, že náš skutečný život začne až potom!?

(z časopisu YOU, 3/2002, str.30)