Velmi by mě zajímalo, milý človíčku, co by tě asi napadlo jako první, kdybych se tě zeptala, co jsou to ctnosti. Mě osobně nepřišlo na mysl nic moc konkrétního. Tipovala jsem, že se toto slovo používalo možná za dob našich prababiček, ale rozhodně nemá co říct dnešnímu člověku, žijícímu na počátku 3. tisíciletí. Upřímně řečeno, ani jsem pořádně nevěděla, co si mám pod pojmem ?ctnost? představit. Zní to tak přísně a upjatě. Mimoděk si vybavím sochu nějakého světce se strnulým výrazem ve tváři, který celý život žil vzorně a o starostech nás. obyčejných ?smrtelníků? neměl ani páru, a pak se za odměnu dostal do nebe. Nevím, jak jsi na tom ty, ale já jsem vděčná, že jsem časem zjistila, že můj pohled na ctnosti je úplná blbost. Dopátrala jsem se k této definici: ?Ctnost je trvalá a pevná dispozice konat dobro, je to návyk v konání dobra.? Zní to učeně. Ve skutečnosti je to prosté. No jo, ale co s tím? O tom se nedá ani moc mluvit. To se musí zkusit žít. A jak? A proč?
Už odmalička ti asi byli sympatičtí hrdinové různých pohádek, příběhů atd. Přímo oplývali dobrými vlastnostmi a tys jim fandil. Chtěl jsi být jako oni. Ale to už je dávno a navíc to byla jenom krásná vymyšlená pohádka a realita je přeci úplně jiná. že jo?.....STOP! OMYL! Možná je jiná, ale ty s tím můžeš něco dělat! A co asi?

Máš před sebou v životě dvě cesty. Jedna z nich je široká a prostorná. Jde se po ní dobře. Všecko je v pohodě. Kráčíš bez sebemenšího úsilí (aniž bys věděl kam). Jde s tebou obrovský dav, takže těch různých přetvářek a podvůdků vedoucích k rozšíření tvého majetku a osobního ?úspěchu?, tvé lenosti, pohodlnosti a sobeckosti si nikdo nevšimne. Řekněme si to na rovinu. Tato cesta je pro labilní tupce, kteří nepochopili nic ze smyslu života. Nepochopili ani, že tato cesta vede do záhuby. A kudy tedy jít? Je tu přeci ještě ta druhá! Vyšlapal ji pro tebe jeden statečný muž, který skutečně žil (takže žádná pohádka), má všechny ctnosti, na které si vzpomeneš (prostě borec) a zve tě k následování. Jen tak mimochodem, jmenuje se Ježíš.
To ale vůbec nebude tak jednoduchá cesta jako ta první. Je pěkně strmá, to si piš! Obstojí jen ti vytrvalí. Musíš se poprat sám se sebou a mít pevnou vůli. Mít odvahu jít proti proudu, který se ctnostem vysmívá. Tato cesta je jen pro ty, kteří chtějí svůj život prožít naplno! Žádná flákačka! Hříchem jsme totiž naklonění ke zlu. A jak začít?
Nemáš šanci začít žít všechny ctnosti najednou. Vezmi si jednu. Jde o to, aby sis ji osvojil a dělal pak úplně automaticky, jako si třeba ráno čistíš zuby, nebo tak něco. Tohle řekl nějaký chytrý člověk: ?Milé ctnosti! Není na světě člověka, který by mohl mít jedinou z vás, dokud by neodumřel sám sobě. Kdo má jednu z vás a druhé neuráží, má všechny.?

A na závěr? Stojíš na rozcestí. Držím ti polce, abys vybral správně. Hlavně neztrácet v osvojování ctností vytrvalost! Když už jsme u toho, koneckonců, vy -trvalost je taky ctnost! Ale už kecám zbytečně dlouho. Je třeba začít žít! Hodně štěstí, kámo!

Jitka Hlaváčová